O koncepci „odcházení“

Otázka „odcházení“ akademických pracovníků FF UP se řešila od poloviny roku 2016, kdy současný předseda akademického senátu doc. Mgr. Jan Stejskal, M.A., Ph.D. připravil návrh způsobu ukončování pracovních poměrů a emeritur. Na to téma se v minulém akademickém senátu zřídila komise, která návrh upravila a předložila do pléna senátu v lednu 2017, a konečně na dubnovém zasedání stejného roku byla vyjádřena většinová podpora senátorů koncepci, kterou předložil tehdejší děkan prof. PhDr. Jiří Lach, M.A., Ph.D.. Protože je toto téma stále aktuální, přinášíme Vám shrnutí celé problematiky.

Schválená koncepce, která volně vychází ze vzorů britské či něměcké akademické sféry, počítá se zavedením úzu, že docentům a profesorům bude po dosažení státního důchodového věku postupně zkracován úvazek. Profesoři mají pak po postupném ukončení úvazku možnost pokračovat v práci jako emeritní, nebo jim za výjimečnou práci bude na žádost příslušné katedry či děkana uděleno stipendium Josefa Ludvíka Fischera, pojmenované dle prvního rektora po válce obnovené Univerzity Palackého. Stipendium je udělováno na 3 roky, a platem se neliší od běžného úvazku. Po uplynutí stipendia se může stipendista dále stát emeritním profesorem. Výše odchodu důchodu je genderově vyrovnána dle horní hranice u mužů a proces zkracování úvazku profesorů začíná 2 roky po dosažení důchodového věku, u docentů rok, aktuálně tedy od 67 do 69 let u profesorů a od 66 do 68 let u docentů. U odborných asistentů platí hranice důchodového věku.

Součástí „odcházení“ je i možnost studijního volna pro děkana po skončení jeho mandátu. Celá koncepce má být důstojným způsobem jak vymezit pravidla ukončování úvazků v důchodovém věku tak, aby na katedrách docházelo k vychovávání nadcházejících generací akademiků.

Jiří Žák